You are here
ideologie ve škole
Edukace o těle, dospívání, intimitě a bezpečí vstupuje do nejcitlivějších oblastí dětského vývoje. Odborně vedený program dává dítěti přesné informace, respektuje jeho věk a posiluje schopnost vyhledat pomoc. Ideologické působení používá stejné téma k formování předem určených postojů, identity nebo politické loajality. Rodiče proto potřebují znát obsah, metodiku, lektora, odbornou odpovědnost i způsob ochrany dítěte.
Totalitní režimy dobře věděly, že budoucnost společnosti se formuje ve škole, v mládežnických organizacích a v jazyce každodenní výchovy. Nacismus, fašismus a komunistické diktatury využívaly děti jako nositele nového společenského řádu, protože dětská důvěra, potřeba přijetí a respekt k autoritě usnadňují dlouhodobé ideologické působení. Současná demokratická společnost potřebuje tyto mechanismy rozpoznávat podle způsobu práce s dítětem, nikoli podle politické nálepky. Rodiče mají právo vědět, zda škola rozvíjí úsudek dítěte, nebo od něj očekává přijetí předem určeného postoje. [1] [5] [9]
Wellbeing ve škole má dětem pomáhat učit se v bezpečném, srozumitelném a lidském prostředí. Česká pedagogická tradice pro tento cíl zná silný základ už u Jana Amose Komenského, který spojoval školu s názorností, přiměřeností a radostí z poznávání. Problém vzniká ve chvíli, kdy se pod hlavičkou wellbeingu objevují symbolické akce typu „duhový den“ nebo „den naopak“, které zasahují do citlivých otázek identity, pohlaví a hodnot. Pedagogická odpovědnost musí směřovat především k dětem, rodičům a škole, nikoli k ideologickému programu.















































