Školství

Totalitní režimy dobře věděly, že budoucnost společnosti se formuje ve škole, v mládežnických organizacích a v jazyce každodenní výchovy. Nacismus, fašismus a komunistické diktatury využívaly děti jako nositele nového společenského řádu, protože dětská důvěra, potřeba přijetí a respekt k autoritě usnadňují dlouhodobé ideologické působení. Současná demokratická společnost potřebuje tyto mechanismy rozpoznávat podle způsobu práce s dítětem, nikoli podle politické nálepky. Rodiče mají právo vědět, zda škola rozvíjí úsudek dítěte, nebo od něj očekává přijetí předem určeného postoje. [1] [5] [9]

Dítě svěřené škole má právo na pravdivé, věkově přiměřené a bezpečné vzdělávání. Odkaz Mistra Jana Husa připomíná, že pravda zavazuje člověka k odpovědnosti před svědomím, skutečností i těmi, které vede. Pravda o člověku zahrnuje také biologickou skutečnost ženy a muže, těla, pohlaví, rodičovství a vzniku života. Škola má dítě chránit před jazykem, který nahrazuje skutečnost ideologickým přáním. [1] [3] [6]