You are here
Domácí
Ochrana dítěte potřebuje sexuální výchovu založenou na ověřených poznatcích, vývojové přiměřenosti a odpovědnosti dospělých. Odborné práce význmaného sexuologa s mezinárodním přesahem, docenta Jaroslava Zvěřiny, spojují populační výzkum, klinickou sexuologii, prevenci násilí, antikoncepci, infekční rizika a zejména i právní hranice sexuálního chování. Odborné články docenta Zvěřiny a kongresové příspěvky poskytují silnou oporu pro rodiče. Školy z nich například mohou čerpat požadavek na přesný obsah, kvalifikované vedení a dostupnou odbornou pomoc. [2] [5] [11]
Česká medicína, sexuologie a veřejná debata přišly o mimořádnou osobnost. Odešel doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., psychiatr, sexuolog, pedagog, vědec a veřejně činný člověk, který po desítky let pomáhal české společnosti rozumět lidské sexualitě s odborností, zkušeností a mimořádnou schopností mluvit srozumitelně. Jeho význam pro českou sexuologii i její mezinárodní přesah může být plně doceněn teprve s odstupem času.
Edukace o těle, dospívání, intimitě a bezpečí vstupuje do nejcitlivějších oblastí dětského vývoje. Odborně vedený program dává dítěti přesné informace, respektuje jeho věk a posiluje schopnost vyhledat pomoc. Ideologické působení používá stejné téma k formování předem určených postojů, identity nebo politické loajality. Rodiče proto potřebují znát obsah, metodiku, lektora, odbornou odpovědnost i způsob ochrany dítěte.
Freireho generativní metoda pracuje se slovy, obrazy a situacemi, které mají otevřít otázky o společnosti, moci a postavení člověka. Původně vznikala jako vedlejší kolej v rámci vzdělávání dospělých, kteří čerpali z vlastní životní zkušenosti. Přenos stejného principu do základní školy dává pedagogovi značnou moc nad tématem, emocí i směrem rozhovoru. Rodiče proto potřebují znát vzdělávací cíl, použité materiály, hodnotové východisko a způsob, jakým škola chrání svobodný úsudek dítěte. [1] [2] [29]
Totalitní režimy dobře věděly, že budoucnost společnosti se formuje ve škole, v mládežnických organizacích a v jazyce každodenní výchovy. Nacismus, fašismus a komunistické diktatury využívaly děti jako nositele nového společenského řádu, protože dětská důvěra, potřeba přijetí a respekt k autoritě usnadňují dlouhodobé ideologické působení. Současná demokratická společnost potřebuje tyto mechanismy rozpoznávat podle způsobu práce s dítětem, nikoli podle politické nálepky. Rodiče mají právo vědět, zda škola rozvíjí úsudek dítěte, nebo od něj očekává přijetí předem určeného postoje. [1] [5] [9]
Dítě se učí z toho, co dospělí říkají, i z toho, jak dospělí zacházejí se skutečností. Lež ve škole nebo doma oslabuje důvěru, protože dítě přebírá dvojí jazyk: jeden pro pravdu a druhý pro poslušnost. U témat těla, pohlaví, sexuality, genderu a transgender identity má pravdivý, věkově přiměřený jazyk ochranný význam. Rodiče mají právo žádat školu o přesný obsah, metodiku, zdroje a odpovědnou osobu. [1] [3] [8]
- 1 z 12
- následující ›


















































