Ukončení ratifikace Istanbulské úmluvy je polovičním řešením

ROZHODNUTÍ VLÁDY UKONČIT DALŠÍ KROKY K RATIFIKACI ISTANBULSKÉ ÚMLUVY JE VÝZNAMNOU UDÁLOSTÍ ČESKÉ VEŘEJNÉ DEBATY

Podle ČTK vláda zrušila souhlas předchozího kabinetu s ratifikací dokumentu a Česká republika tak nebude pokračovat v krocích k jeho zavedení. Tento krok navazuje na hlasování Senátu z 24. ledna 2024, kdy pro souhlas s ratifikací hlasovalo 34 ze 71 přítomných senátorů a potřebná většina nebyla dosažena. [1] [2]

Vládní krok je důležitý, ale podpis České republiky v mezinárodní evidenci zůstává

Vládní rozhodnutí je důležité vítězství občanské práce, senátního odporu a veřejné kontroly. Zároveň je nutné říci, že jde zatím pouze o vnitrostátní zastavení ratifikační cesty. V mezinárodním prostoru Česká republika podle aktuálního přehledu Rady Evropy zůstává státem, který Istanbulskou úmluvu podepsal, ale neratifikoval. Podpis z 2. května 2016 tedy v evidenci Rady Evropy stále existuje. To je podstatná skutečnost, kterou nesmí překrýt radost z aktuálního vládního rozhodnutí. [33] [34]

Polovičatost současného řešení je třeba napravit

Vláda sice zastavila schvalování doma, avšak podpis České republiky v mezinárodní evidenci zůstal. To znamená, že Istanbulská úmluva nebyla politicky pohřbena jednou provždy. Byla odložena. Budoucí vláda s jiným politickým složením může vzít tentýž dokument a znovu jej předložit k ratifikaci, aniž by bylo nutné znovu začínat celý mezinárodní proces od začátku. Úmluva proto neleží v archivu jako uzavřená minulost. Zůstává v šuplíku jako dokument připravený na další politickou příležitost. [33] [34]

Podpis má svůj právní význam

Vídeňská úmluva o smluvním právu v článku 18 stanoví, že stát, který smlouvu podepsal s výhradou ratifikace, se má zdržet jednání, které by mařilo předmět a účel smlouvy, dokud jasně neprojeví úmysl se stranou smlouvy nestát. Podpis tedy sám o sobě neznamená plnou vázanost úmluvou, ale vytváří mezidobý právní stín: stát se pohybuje v prostoru, kde smlouva ještě nevstoupila v platnost, ale její předmět a účel už působí jako určitá mezinárodněprávní brzda. [35] [36]

Dělat politiku a nikoliv politikařit

Jestliže Česká republika chce Istanbulskou úmluvu skutečně odmítnout, nestačí zastavit aktuální ratifikační kroky uvnitř vlády. Je potřeba také jasně vyjádřit v mezinárodním prostoru, že Česká republika nemá úmysl stát se smluvní stranou této úmluvy. Teprve takový krok by odstranil časovanou bombu z politického šuplíku a zamezil tomu, aby se stejný dokument při příští změně vlády vrátil jako hotová věc připravená k novému schvalování. [33] [34] [35] [36]

Téma Istanbulské úmluvy bývalo veřejnosti často představováno jako čistý spor o ochranu žen před násilím

Ochrana obětí domácího násilí je nepochybně potřebná. Český stát má povinnost chránit ženy, muže, seniory i děti před násilím, zajistit dostupnou pomoc, rychlé zásahy a spravedlivé trestání pachatelů. Spor o Istanbulskou úmluvu však zasahoval širší oblast: definici genderu, školní vzdělávání, monitorovací mechanismus GREVIO, vliv neziskových struktur a tlak na proměnu veřejných politik. [3] [4]

Téma Istanbulské úmluvy se dotýká dětí

Pokud mezinárodní dokument ukládá státům pracovat s pojmy jako gender, nestereotypní genderové role a vzdělávací materiály pro všechny úrovně vzdělávání, rodiče mají právo vědět, co se bude ve školách vyučovat, kdo bude obsah připravovat a jak bude chráněna věková přiměřenost. Článek 14 Istanbulské úmluvy se výslovně týká vzdělávání a učebních materiálů. [3]

Iniciativa #ZACHRAŇMEDĚTI dlouhodobě upozorňuje na vzrůstající ideologizaci dětí

Iniciativa #ZACHRAŇMEDĚTI dlouhodobě upozorňuje na vzrůstající ideologizaci dětí a mládeže, na prosazování genderové ideologie ve školství a na potřebu bránit rodičovská práva. Ve svých hodnotách a cílech uvádí soustavné upozorňování občanské společnosti na ideologizaci dětí, odmítavý postoj k indoktrinaci genderovou ideologií na základních a středních školách a podporu tradičních rodinných hodnot. [5]

DŮVODOVÁ ZPRÁVA UKÁZALA SKUTEČNÝ ROZSAH PROBLÉMU

Veřejná debata o Istanbulské úmluvě se začala zásadně měnit ve chvíli, kdy se pozornost obrátila k Důvodové zprávě Rady Evropy. Projev Mons. Prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., Dr. h. c. v roce 2018 upozornil širokou veřejnost na to, že samotný text úmluvy nelze číst izolovaně. Důvodová zpráva vysvětluje, jak mají být jednotlivá ustanovení vykládána a prováděna. [6] [7]

Spolek Tradiční rodina z.s. již v roce 2019 žádal Ministerstvo zahraničních věcí a Úřad vlády o zveřejnění Důvodové zprávy Rady Evropy k Istanbulské úmluvě

Tato žádost byla podstatná, protože občané, poslanci, senátoři i odborná veřejnost měli mít k dispozici celý interpretační rámec dokumentu. Veřejné rozhodování o mezinárodní smlouvě vyžaduje znalost všech souvisejících podkladů. [8]

V roce 2023 Tradiční rodina z.s. informovala o soudním překladu Důvodové zprávy Rady Evropy

Podle zveřejněného textu se společně s Istanbulskou úmluvou ratifikuje také její Důvodová zpráva, vydaná Radou Evropy stejně jako samotná úmluva. Právě tato práce umožnila, aby se česká veřejnost mohla seznámit s dokumentem v českém jazyce a aby debata nestála pouze na zkrácených výkladech. [9]

Velký dík patří v této oblasti také místopředsedovi spolku Tradiční rodina z.s., občanskému aktivistovi Zdeňku Chytrovi

Právě on se podle veřejných podkladů spolku dlouhodobě věnoval Důvodové zprávě Istanbulské úmluvy, upozorňoval na její obsah a podílel se na tom, aby se její překlad i výklad dostaly k veřejnosti, politikům, senátorům a poslancům. Tato práce měla praktický význam, protože dokument přesunula z okraje debaty do středu veřejného rozhodování. [10] [11]

Tradiční rodina z.s. ve svých podkladech dlouhodobě upozorňuje, že Důvodová zpráva je neoddělitelnou součástí porozumění úmluvě a že vysvětluje každý odstavec dokumentu

Právě v Důvodové zprávě k Istanbulské úmluvě se podle rozborů spolku ukazuje praktická cesta aplikace úmluvy, včetně pojmu gender, genderového mainstreamingu a vzdělávací roviny. Takový interpretační materiál má význam pro každého zákonodárce, který má rozhodovat o ratifikaci. [7] [12]

GENDEROVÝ RÁMEC A ŠKOLNÍ PROSTŘEDÍ

Oficiální materiály Rady Evropy uvádějí, že článek 14 se týká vzdělávání o rovnosti žen a mužů, nestereotypních genderových rolích, respektu, nenásilném řešení konfliktů, genderově podmíněném násilí a právu na osobní integritu. Tato formulace ukazuje, že úmluva zasahuje do školního a vzdělávacího prostředí. Právě zde vzniká zásadní otázka: kdo určí obsah, věkové hranice a metodiky práce s dětmi. [3]

Z pohledu ochrany dětí je rozhodující rozlišit prevenci násilí od ideologické převýchovy

Prevence učí dítě bezpečí, hranicím těla, schopnosti svěřit se rodičům a ochraně před zneužíváním. Ideologické působení posouvá dítě do světa pojmů, obrazů a rolí, které neodpovídají jeho věku a přirozené zralosti. Školní prostředí má chránit dítě a současně respektovat rodičovskou odpovědnost. [13] [14]

Trvale upozorňujeme na tlak zavádění genderové ideologie do škol

V textu „Prosazování genderové ideologie ve vzdělávání dětí“ popisujeme souvislost mezi Istanbulskou úmluvou, genderovým rámcem a vzděláváním. V textu „Genderová ideologie se nutí do škol shora“ spojuje školní prostředí s požadavky na preventivní plány a s jazykem genderově podmíněného násilí. [15] [16]

Rodiče mají právo vědět, kdo s jejich dětmi pracuje, jaké materiály používá a z jakého hodnotového rámce vychází

Škola není prostor pro skryté ideologické působení. Školní program, externí workshop, metodika, preventivní plán i grantový projekt musí být rodičům srozumitelně popsány předem. Dítě má právo na bezpečí a rodič má právo na informace. [17] [18]

Právě zde se Istanbulská úmluva potkává s širší debatou o školství

Způsob, jakým stát a školy definují pohlaví, gender, roli rodičů, intimitu dítěte a hranice výuky, má dlouhodobý dopad na generace dětí. Zdůrazňujíeme proto, že ochrana dětství se týká školy, rodiny, digitálního prostředí, zdravotnictví i veřejných grantů. [19] [20]

GREVIO A MEZINÁRODNÍ DOHLED

Istanbulská úmluva vytváří vlastní monitorovací mechanismus

Rada Evropy popisuje GREVIO jako jeden ze dvou pilířů monitoringu, jehož cílem je posuzovat a zlepšovat implementaci úmluvy smluvními stranami. Tím se úmluva liší od pouhého politického prohlášení: vytváří dlouhodobý hodnoticí rámec, který sleduje, jak stát plní závazky. [4]

Oficiální popis monitoringu znamená, že ratifikace by nebyla pouze jednorázovým symbolickým krokem. Stát by se dostal do hodnoticího režimu, kde by se pravidelně posuzovala legislativa, politika, prevence, vzdělávání, instituce a další opatření. Z pohledu rodičů a občanské společnosti je proto oprávněné ptát se, jak by se takový dohled promítal do škol, metodik, vzdělávacích programů a veřejných dotací. [4] [21]

Podstatné je také to, že GREVIO pracuje s výstupy, zprávami, hodnocením a doporučeními. Pro zastánce úmluvy jde o nástroj sjednocování standardů ochrany. Pro kritiky jde o riziko vnášení genderové agendy do domácí politiky přes mezinárodní dohled. Oba pohledy potvrzují jedno: nejde o dokument bez praktických následků. [4]

SENÁT JAKO MÍSTO, KDE SE ROZHODLO

Senát 24. ledna 2024 ratifikaci Istanbulské úmluvy neschválil. Pro souhlas s ratifikací hlasovalo 34 ze 71 přítomných senátorů, k přijetí chyběly dva hlasy. Toto hlasování ukázalo, že občanská informační práce měla politický dopad. Senátorky a senátoři rozhodovali po dlouhé debatě a výsledek potvrdil, že společnost zůstává v otázce úmluvy hluboce rozdělena. [2] [22]

Zvláštní poděkování patří senátorkám a senátorům, kteří dokázali veřejně pojmenovat rizika úmluvy

Ve veřejné debatě se výrazně zapojili Daniela Kovářová, Jana Zwyrtek Hamplová, Zdeněk Hraba, Jiří Oberfalzer, Jitka Chalánková a další. Senát na svém webu zveřejnil také tiskový briefing k Istanbulské úmluvě, kde vystupovali senátoři kritičtí k ratifikaci. [23] [24]

Veřejně dostupné přehledy uvádějí, že proti úmluvě hlasovalo 28 senátorů. Mezi jmény se objevují právě Daniela Kovářová, Jana Zwyrtek Hamplová, Zdeněk Hraba, Jiří Oberfalzer, Jitka Chalánková, Pavel Fischer a další. Je fér říci, že jejich hlasování nebylo pouze technickým úkonem. Šlo o politické rozhodnutí, které zastavilo vstup České republiky do ratifikačního rámce úmluvy. [25] [26]

Vládní rozhodnutí z června 2026 tento vývoj uzavírá na úrovni exekutivy

Vláda zrušila souhlas předchozího kabinetu s ratifikací a Česká republika už podle zveřejněných informací nebude pokračovat v krocích k zavedení dokumentu. Z hlediska domácí politiky tím vznikl prostor, aby stát řešil násilí vlastními právními prostředky a současně chránil školství před ideologickým tlakem spojeným s genderovým rámcem. Z hlediska mezinárodního postavení však zůstává podstatné, že podpis České republiky podle přehledu Rady Evropy stále trvá a k úplnému politickému uzavření by bylo nutné jasně projevit úmysl nestát se smluvní stranou úmluvy. [1] [33] [35]

OCHRANA OBĚTÍ NÁSILÍ A OCHRANA DĚTÍ MUSÍ STÁT NA PRÁVU

Odmítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy nelze chápat jako zlehčování domácího násilí

Český stát má povinnost chránit oběti, zrychlit pomoc, zlepšovat práci policie, soudů, sociálních služeb i krizových center. Ochrana obětí násilí patří mezi základní úkoly spravedlivého státu. Právě proto má být postavena na jasném právu, skutečné dostupnosti pomoci a trestní odpovědnosti pachatelů. [2]

Současně platí, že ochrana obětí nesmí být používána jako nosič ideologické proměny školství

Děti potřebují bezpečné prostředí, věku přiměřené vzdělávání a rodiče, kteří mají informace předem. Stát může chránit oběti domácího násilí vlastními zákony a institucemi, aniž by do škol zaváděl aktivistické výklady identity, genderu a rodiny. [19] [16]

Rozumná prevence učí dítě rozpoznat nevhodné chování dospělých, chránit své hranice a svěřit se rodičům nebo důvěryhodné osobě. Ideologická sexualizace posouvá dítě do světa pojmů a rolí, které patří do jiné vývojové fáze. Zachraňme děti proto opakovaně zdůrazňuje, že předčasná sexualizace je selháním ochrany dítěte. [13]

NEZISKOVÉ PROJEKTY, GRANTY A VEŘEJNÁ KONTROLA

Debata o Istanbulské úmluvě se přirozeně propojuje také s otázkou veřejných peněz

Pokud se pojmy jako gender, inkluze, diverzita nebo well-being stávají základem grantových výzev, metodik a školení, veřejnost má právo znát účel, rozpočet, výsledky a skutečný dopad. Občané mají právo rozlišovat mezi neziskovou organizací, která pomáhá konkrétním lidem, a projektem, který za veřejné peníze šíří ideologický program. [27]

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka veřejně kritizoval financování projektů, které označil za "ideologická školení o genderu"

Ve veřejné komunikaci uvedl, že místo ideologických školení pro řidiče kamionů mají zbývající prostředky z evropských fondů směřovat do krajů na smysluplné projekty. Tento výrok ukazuje širší změnu tónu: veřejné peníze mají pomáhat lidem, nikoli vytvářet drahé metodiky bez zřejmého přínosu. [28] [29]

Rozlišování neziskových organizací je pro veřejnou debatu důležité

Charitativní a sociální organizace, které pomáhají lidem v nouzi, pečují o děti, seniory nebo nemocné, mají zcela jiný společenský význam než ideologické projekty vstupující do škol pod záminkou prevence, inkluze nebo moderní edukace. Problémem je systém, který pod neutrálními slovy umožní politické působení na děti bez plné informovanosti rodičů. [27]

Well-being může být užitečný pojem, pokud znamená zdravé prostředí, bezpečí, dobré vztahy, prevenci šikany a podporu dítěte. Stejný pojem se však může stát nosičem měkkého ideologického působení, pokud pod něj školy, úřady nebo grantové programy zařadí práci s genderovou identitou, sociální tranzicí, aktivistickými workshopy nebo změnou vztahu mezi dítětem a rodičem. Rodiče mají právo žádat přesný obsah každého programu. [18] [30]

RODIČE JAKO PRVNÍ OCHRÁNCI DÍTĚTE

Ochrana dětí začíná u rodičů

Rodiče znají dítě, jeho povahu, zralost, obavy, hranice a rodinný kontext. Škola může vzdělávat, stát může nastavovat pravidla a odborníci mohou pomáhat, ale rodičovská odpovědnost zůstává přirozeným základem výchovy. Každý program, který tuto odpovědnost obchází, oslabuje důvěru mezi rodinou a školou. [17]

Dokumenty a petice projektu #ZACHRAŇMEDĚTI ukazují, že občanská společnost se dokáže aktivně bránit

Petice, informační kampaně, veřejné články a semináře dávají rodičům nástroje, jak se ptát, jak žádat dokumenty a jak bránit děti před tlakem, který přesahuje jejich věk. Občanská práce má smysl, protože mění veřejnou debatu a dostává informace k lidem, kteří by se k nim jinak nedostali. [18] [17]

Škola má rodičům předem sdělovat, kdo s dětmi pracuje, jaký program bude probíhat, jaké materiály budou použity, jaké cíle program sleduje a kdo za něj nese odpovědnost. Tato pravidla platí zvlášť silně u témat sexuality, identity, intimity, tělesných hranic, rodiny a vztahů. Citlivé téma vyžaduje vysokou míru transparentnosti. [15] [30]

Příklad ze zahraničí ukazuje, že rodičovský souhlas a informovanost mohou být v citlivých školních programech posilovány

Upozorňujeme rovněž na italský směr, který u školních aktivit k sexualitě a vztahům posiluje informovaný souhlas rodičů a u nejmladších dětí nastavuje přísnější hranici. Tento přístup je pro české rodiče inspirativní, protože vrací do středu debaty odpovědnost rodiny. [31]

Podobně debata o digitálním vzdělávání ukazuje, že moderní škola potřebuje hranice

Dlouhodobě upozorňujeme, že technologie může být pomůcka, ale nesmí se stát pánem výuky. Stejný princip platí i pro ideologické programy: nástroj má sloužit dítěti, nikoli dítě nástroji. [32]

POUČENÍ Z ISTANBULSKÉ ÚMLUVY

Příběh Istanbulské úmluvy v České republice ukazuje, že občanská informovanost může změnit politický výsledek

Jeden projev upozornil veřejnost na Důvodovou zprávu. Jedna žádost otevřela otázku zveřejnění podkladů. Jeden soudní překlad umožnil číst dokument v českém jazyce. Semináře, články, petice a veřejné kampaně dostaly informace k zákonodárcům. [8] [9]

Zkušenost zároveň potvrzuje, že veřejná debata potřebuje přesnost

Tam, kde zastánci úmluvy mluví o ochraně obětí násilí, musí kritici přesně vysvětlit, že spor se týká ideologického rámce, výkladu pojmu gender, školní roviny a monitorovacího mechanismu. Silný argument stojí na dokumentech, citacích, právním rozboru a konkrétních dopadech. [7] [3]

Ochrana dětí vyžaduje stejnou metodu. Nestačí cítit, že se ve školách děje něco nevhodného. Je nutné žádat materiály, číst metodiky, sledovat granty, kontrolovat lektory, porovnávat cíle projektu s jeho obsahem a ptát se, zda rodiče dostali úplné informace. Právě tak se z pocitu stává občanská kontrola. [18]

Česká republika má nyní příležitost řešit ochranu obětí násilí bez ratifikace dokumentu, který vyvolal oprávněné obavy z genderové ideologie. Může posílit pomoc obětem, zlepšit práci policie, soudů a sociálních služeb, zpřesnit prevenci a zároveň zachovat rodičovská práva a věkovou přiměřenost školní výchovy. Tento směr je praktický, právně srozumitelný a společensky zdravější. Současně však platí, že úplné uzavření tohoto tématu vyžaduje také mezinárodní krok: jasné oznámení, že Česká republika nemá úmysl stát se smluvní stranou Istanbulské úmluvy. [1] [5] [35]

Informační kampaň musí pokračovat

Témata jako well-being, inkluze, gender, prevence, sexuální výchova, sociální tranzice a školní metodiky znějí často měkce a bezpečně. Jejich skutečný obsah se ukáže teprve tehdy, když rodiče a občané čtou dokumenty, žádají zdroje a ptají se na konkrétní dopad na dítě. [27] [16]

Výsledek týkající se Istanbulské úmluvy je povzbuzením

Ukazuje, že rodiče, občané, spolky, senátoři a odborníci mohou společně zastavit dokument, který považují za rizikový. Ukazuje také, že veřejná politika se nemá řídit pouze hesly, ale také důvodovými zprávami, výklady, dopady a kontrolou. Zároveň připomíná, že skutečné vítězství vyžaduje dokončení práce i v mezinárodním prostoru. Dítě potřebuje svět, ve kterém dospělí chrání jeho bezpečí, jeho rodinu, jeho tělo, jeho svědomí a jeho přirozený vývoj. [11] [5] [33]

ZDROJE

1. České noviny / ČTK: ČR nebude přijímat tzv. Istanbulskou úmluvu, vláda zrušila souhlas s ratifikací
2. iROZHLAS: Senátoři odmítli ratifikaci Istanbulské úmluvy
3. Council of Europe: The Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence
4. Council of Europe: About Monitoring – Istanbul Convention
5. Zachraňme děti: Hodnoty a cíle
6. Tradiční rodina z.s.: Proč je nutné zamítnout Istanbulskou úmluvu?
7. Tradiční rodina z.s.: Rozborová zpráva Istanbulské úmluvy a Důvodové zprávy Rady Evropy
8. Tradiční rodina z.s.: Žádáme překlad a zveřejnění Důvodové zprávy Rady Evropy
9. Tradiční rodina z.s.: Soudní překlad Důvodové zprávy Rady Evropy
10. Tradiční rodina z.s.: Aktivity
11. Tradiční rodina z.s.: About Us / O nás
12. Tradiční rodina z.s.: Výzva členům vlády k zamítnutí postoupení ratifikace Istanbulské úmluvy do Parlamentu
13. Zachraňme děti: Předčasná sexualizace dětí je selhání ochrany dítěte
14. Zachraňme děti: Sexualizace dětí vzestupem sexuální výchovy
15. Zachraňme děti: Prosazování genderové ideologie ve vzdělávání dětí
16. Zachraňme děti: Genderová ideologie se nutí do škol shora
17. Zachraňme děti: Petice #ZACHRAŇMEDĚTI spolku Tradiční rodina z.s.
18. Zachraňme děti: Dokumenty a petice
19. Zachraňme děti: Dětství potřebuje ochranu, nikoliv ideologickou laboratoř
20. Zachraňme děti: Co dnes se učí děti, určí zítra osud národa
21. UK Government: Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence
22. ČT24: Horní komora neschválila Istanbulskou úmluvu
23. Senát PČR: Tiskový briefing k Istanbulské úmluvě
24. ČT24: Vystrčil cítí zklamání po hlasování o Istanbulské úmluvě; podle Kovářové se někteří nechali nalákat
25. TN.cz: Senát zamítl Istanbulskou úmluvu
26. TN.cz: Ochrana žen proti násilí neprošla; proti bylo těchto 28 mužů a žen
27. Zachraňme děti: Duhové kšefty nesmí rozhodovat o zdraví dětí
28. Aleš Juchelka: Veřejné vyjádření k přesunu prostředků z evropských fondů
29. Aleš Juchelka: Veřejné vyjádření k projektům typu genderově vyvážený kamioňák
30. Zachraňme děti: Téma školství
31. Zachraňme děti: Téma zahraniční
32. Zachraňme děti: Dotykáč – Trans*parent KJM Brno
33. Council of Europe Treaty Office: Chart of signatures and ratifications of Treaty 210 – Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence
34. Council of Europe: Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence – CETS No. 210, status chart with Czech Republic signature 02/05/2016
35. United Nations: Vienna Convention on the Law of Treaties, Article 18 – Obligation not to defeat the object and purpose of a treaty prior to its entry into force
36. United Nations Treaty Handbook: Simple signature and Article 18 of the Vienna Convention on the Law of Treaties