You are here
edukace
Freireho generativní metoda pracuje se slovy, obrazy a situacemi, které mají otevřít otázky o společnosti, moci a postavení člověka. Původně vznikala jako vedlejší kolej v rámci vzdělávání dospělých, kteří čerpali z vlastní životní zkušenosti. Přenos stejného principu do základní školy dává pedagogovi značnou moc nad tématem, emocí i směrem rozhovoru. Rodiče proto potřebují znát vzdělávací cíl, použité materiály, hodnotové východisko a způsob, jakým škola chrání svobodný úsudek dítěte. [1] [2] [29]
Porodnost je výsledkem souběhu biologických, ekonomických, kulturních, institucionálních, vzdělávacích a psychologických podmínek. V zemích OECD klesla průměrná úhrnná plodnost z 3,3 dítěte na ženu v roce 1960 na 1,5 v roce 2022; v EU byla v roce 2024 již jen 1,34 dítěte na ženu. ([OECD][1]) V této souvislosti se jistě stojí za to ptát, zda v těchto statistikách je uvedeno ženské biologické pohlaví či úřední...
Itálie schválila zákon, který u školních aktivit k sexualitě a vztahům posiluje informovaný souhlas rodičů a u nejmladších dětí nastavuje přísnější hranici. Téma má význam i pro české rodiče, protože ukazuje, jak se v citlivých školních programech střetává ochrana dítěte, rodičovské právo na informace a odpovědnost školy. Rodiče mají právo znát obsah, věkové určení, metodiku, lektory i organizace, které s dětmi pracují. [1] [2] [3]
Švédsko začalo měnit směr školní politiky: více fyzických učebnic, více čtení, méně obrazovek u mladších dětí a opatrnější zavádění digitálních pomůcek. Nejde o odpor k technologiím, ale o návrat k vývojově přiměřenému učení. Proces učení je podstatně složitější, než je promítnutí informace na displej. U menších dětí má papír, kniha, tužka, ruka a soustředěné ticho význam, který nelze nahradit pouhým klikáním. Technologie může být pomůcka, ale nesmí se stát pánem výuky.
aneb zamyšlení nad knihou "Globální sexuální revoluce" německé autorky Gabriele Kuby.
Evropská kultura byla založena sexuálních normách, které umožňovaly existenci rodiny. Převládaly mravy a zákony, které vedly lidi k tomu, aby se v manželství chovali zodpovědně a věrně. Rodina byla příznivým zázemím pro výchovu budoucích generací. Ty časy jsou pryč - píše Gabriele Kuby.
Britská Národní zdravotní služba (NHS) se chystá zavést nové pokyny pro posuzování dětí doporučených pro autismus a zaměřit se na holistické hodnocení historie duševního zdraví před předepsáním blokátorů puberty. Holistický, tedy celostní přístup v medicíně znamená léčbu, která bere v úvahu celého člověka, tedy nejen jeho tělesné příznaky, ale i: psychický stav, tedy emoce, stres, duševní pohoda, sociální okolnosti - např. rodina, práce, vztahy, životní styl, tzn. strava, pohyb, spánek, návyky a někdy i duchovní rozměr - např. hodnoty, víra, smysl života. Podstatou holistického přístupu v medicíně především je, že lékař či terapeut se nesoustředí jen na nemoc samotnou, ale snaží se porozumět člověku jako celku, jeho příběhu a souvislostem, které ke zdravotnímu stavu vedly - a to samozřejmě včetně ovlivnění sociálním prostředím. Cílem holistického přístupu je nejen nemoc léčit, ale i posílit celkové zdraví, prevenci a kvalitu života.
- 1 z 2
- následující ›


















































