Odešel docent Jaroslav Zvěřina. Lékař, který hájil odbornost a ochranu dětí.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., psychiatr, sexuolog, pedagog, vědec a osobnost veřejného života 

Jaroslav Zvěřina promoval v roce 1965 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Profesní zkušenost získával v psychiatrii v Havlíčkově Brodě, Želivi a Táboře, později spojil svůj život se Sexuologickým ústavem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se sexuálními poruchami, sexuálními deviacemi, reprodukční medicínou a endokrinologií. Prosazoval biopsychosociální pohled na lidskou sexualitu, který spojuje biologii, psychiku, vztahy a společenské prostředí. Působil také ve vedení mezinárodních sexuologických struktur a dlouhodobě stál v čele české Sexuologické společnosti.

Jeho odborná práce vycházela z úcty k medicíně jako oboru založenému na znalostech, klinické zkušenosti a odpovědnosti. Sexualitu chápal jako přirozenou součást lidského života, která současně vyžaduje přesné rozlišování, ochranu zranitelných osob a respekt k vývojovým hranicím dítěte. Dokázal otevřeně hovořit o tématech, před nimiž veřejnost často uhýbala, a přitom zachovával jazyk lékaře, který rozumí člověku v jeho biologické, psychické i vztahové celistvosti.

Mimořádně důležitá byla jeho slova o sexuální výchově dětí a mládeže. Její smysl spatřoval v prevenci sexuálního zneužívání, pohlavně přenosných infekcí a nechtěných těhotenství. Současně důrazně upozorňoval na samozvané autority, které pod označením sexuální výchovy přinášely do škol postupy postrádající odbornost, pedagogickou citlivost a odpovědnost.

"Problém třeba je, že se za experty v sexu pokládá celá řada samozvaných autorit. Pod hlavičkou sexuální výchovy provozují ledacos..."
Jaroslav Zvěřina, 7. 3. 2015 pro Novinky.cz via Právo.cz

Ve svém textu z roku 2015 připomněl učební postup, který doporučoval rozdělit děti ve třídě podle toho, zda již měly zkušenost s masturbací. Takový příklad ukazoval, jak snadno se může citlivá edukace změnit ve veřejné odhalování intimity dítěte, překračování jeho studu a tlak skupiny. Docent Zvěřina tuto hranici rozpoznal s předstihem a pojmenoval ji přímo. Varoval také před programy, které zlehčovaly riziko pedofilních pachatelů a předkládaly dětem zavádějící obraz sexuálního zneužívání.

Postoje docenta Zvěřiny vyrůstaly z hluboké znalosti sexuálních deliktů a jejich následků

Již v roce 1997 v odborném časopise Vesmír upozorňoval docent Zvěřina na sexuální vykořisťování dětí, komerční zneužívání, dětskou prostituci a selhávání institucí. Kritizoval přístup, který přenášel část odpovědnosti na nezletilé oběti, zatímco skuteční pachatelé zůstávali stranou pozornosti. Požadoval specializovanou léčbu sexuálních delikventů, evidenci recidivujících pachatelů a důslednou ochranu dětí před lidmi, kteří by se po propuštění mohli znovu dostat do jejich bezprostřední blízkosti.

Ve svém pozdějším článku „Neskandalizujme případy zneužívání dětí“ upozorňoval na rizika sociálních sítí, prostřednictvím kterých mohou pachatelé získávat důvěru dětí a mladistvých. Zdůrazňoval vážné následky pohlavního zneužívání a za nejsilnější ochranné prostředí považoval dobře fungující rodinu. Sexuální edukaci spojoval s jasným sdělením, že tělo dítěte má hranice, žádný dospělý nemá právo dítě sexuálně obtěžovat a dítě potřebuje vědět, jak vyhledat pomoc.

Právě tato část jeho odkazu získává v současné době mimořádnou naléhavost. Do škol, táborů, volnočasových zařízení a online prostoru vstupuje rostoucí počet programů, lektorů, metodik a aktivistických projektů pracujících s tématy těla, sexuality, identity a intimity. Docent Zvěřina připomínal zásadu, která by měla předcházet každému takovému programu: citlivou edukaci mají vést odborně připravení lidé, kteří rozumějí vývoji dítěte a přijímají osobní i profesní odpovědnost.

Iniciativa #ZACHRAŇMEDĚTI na stejný problém upozornila v článku „Edukace v sexualitě patří odpovědným odborníkům a nikoliv ideologům“. Text zdůraznil věkovou přiměřenost, odbornou kvalifikaci, transparentnost programu, ochranu soukromí dítěte a právo rodičů znát obsah, metodiku, použité materiály i osobu, která za program odpovídá. Slova docenta Zvěřiny dnes tomuto varování dávají hlubší historickou a odbornou souvislost.

Veřejné působení docenta Zvěřiny široce přesahuje medicínskou oblast

Zastával poslanecký mandát, působil ve vedení Poslanecké sněmovny a později také v Evropském parlamentu. Do veřejné služby přinášel zkušenost lékaře, který znal lidskou zranitelnost, důsledky chybných rozhodnutí a význam odpovědnosti institucí.

Odešel člověk, jehož význam v oblasti medicíny a lidské sexuality může svět plně docenit až v budoucnu. Zanechal odborné práce, knihy, výzkumy, přednášky, generace studentů a tisíce pacientů, kterým pomáhal v nejosobnějších životních situacích. Zanechal také schopnost pojmenovat nebezpečné zjednodušení právě ve chvíli, kdy se stávalo veřejně přijímanou samozřejmostí.

Děkujeme Vám, pane docente, za celoživotní službu medicíně

Děkujeme za ochranu odbornosti, za odvahu mluvit o sexuálním zneužívání dětí, za důraz na odpovědnost rodiny, školy a státu. Děkujeme za varování před samozvanými autoritami, které zacházejí s dětskou intimitou bez potřebné kvalifikace a úcty.

Vaše práce zůstává výzvou pro lékaře, pedagogy, rodiče i zákonodárce: lidská sexualita si zaslouží pravdu, dítě si zaslouží ochranu a každý dospělý, který vstupuje do jeho intimního světa, musí nést plnou odpovědnost.

Čest Vaší památce.