You are here

rodičovská práva

Publicistická debata má začít přesným popisem
Autor: 
Jan Weigel

Mediální příběh Tuckera Gilberta přitahuje pozornost výraznou formulací o „manželovi, který otěhotněl“. Pro ochranu dětí je důležité, aby podobné příběhy byly popisovány přesně, klidně a s ohledem na vývojovou zralost dítěte. Dítě potřebuje rozumět tělu, rodičovství, původu života, soukromí a rodině jazykem, který nezamlžuje biologii a současně zachovává důstojnost každého člověka. Škola má v takových tématech jednat transparentně, věkově přiměřeně a s respektem k rodičovským právům. [1] [7] [9]

Ukončení ratifikace Istanbulské úmluvy je polovičním řešením
Autor: 
Jan Weigel

Česká republika ukončila ratifikační cestu Istanbulské úmluvy. Tento politický výsledek má význam také pro rodiče, školy a děti, protože debata o úmluvě se od začátku týkala také pojmu gender, vzdělávání, institucí a vlivu mezinárodních monitorovacích mechanismů. Občanská informační práce kolem Důvodové zprávy ukázala, že veřejnost musí znát celý text, související dokumenty a praktické dopady, nikoli pouze zjednodušené slogany. Ochrana obětí násilí má stát na právu, policii, sociální pomoci a odpovědnosti státu; ochrana dětí má současně stát na rodičovských právech, věku přiměřené výchově a odmítnutí ideologických experimentů.

Porodnost je výsledkem souběhu biologických, ekonomických, kulturních, institucionálních, vzdělávacích a psychologických podmínek.
Autor: 
Jan Weigel

Porodnost je výsledkem souběhu biologických, ekonomických, kulturních, institucionálních, vzdělávacích a psychologických podmínek. V zemích OECD klesla průměrná úhrnná plodnost z 3,3 dítěte na ženu v roce 1960 na 1,5 v roce 2022; v EU byla v roce 2024 již jen 1,34 dítěte na ženu. ([OECD][1]) V této souvislosti se jistě stojí za to ptát, zda v těchto statistikách je uvedeno ženské biologické pohlaví či úřední...

Italský zákon vrací rodiče k rozhodování o sexuální výchově ve škole
Autor: 
Jan Weigel

Itálie schválila zákon, který u školních aktivit k sexualitě a vztahům posiluje informovaný souhlas rodičů a u nejmladších dětí nastavuje přísnější hranici. Téma má význam i pro české rodiče, protože ukazuje, jak se v citlivých školních programech střetává ochrana dítěte, rodičovské právo na informace a odpovědnost školy. Rodiče mají právo znát obsah, věkové určení, metodiku, lektory i organizace, které s dětmi pracují. [1] [2] [3]

Pohlaví máme jen dvě
Autor: 
Jan Weigel

Německý zákon o sebeurčení se stal varováním pro všechny země, které přebírají ideologické a právní trendy bez pevných pojistek. Česká republika sleduje podobný směr v oblasti úřední změny pohlaví, školních témat, rodinného práva a přejímání německo-unijních regulací. Rodiče mají důvod zpozornět, protože právní změny přijaté v Berlíně se často přes evropskou politiku, metodiky a veřejné instituce dostávají i do českého prostředí. Ochrana dětí vyžaduje, aby česká škola, stát i zákonodárci nepřebírali německé experimenty bez kritického přezkumu. Pamatujme na to, německá cesta sebeurčení pohlaví ukazuje českým rodičům, kam vede politika bez pojistek.

Školní wellbeing má Komenského rozvíjet, nikoliv ideologicky zašlapávat
Autor: 
Jan Weigel

Wellbeing ve škole má dětem pomáhat učit se v bezpečném, srozumitelném a lidském prostředí. Česká pedagogická tradice pro tento cíl zná silný základ už u Jana Amose Komenského, který spojoval školu s názorností, přiměřeností a radostí z poznávání. Problém vzniká ve chvíli, kdy se pod hlavičkou wellbeingu objevují symbolické akce typu „duhový den“ nebo „den naopak“, které zasahují do citlivých otázek identity, pohlaví a hodnot. Pedagogická odpovědnost musí směřovat především k dětem, rodičům a škole, nikoli k ideologickému programu.