indoktrinace

Totalitní režimy dobře věděly, že budoucnost společnosti se formuje ve škole, v mládežnických organizacích a v jazyce každodenní výchovy. Nacismus, fašismus a komunistické diktatury využívaly děti jako nositele nového společenského řádu, protože dětská důvěra, potřeba přijetí a respekt k autoritě usnadňují dlouhodobé ideologické působení. Současná demokratická společnost potřebuje tyto mechanismy rozpoznávat podle způsobu práce s dítětem, nikoli podle politické nálepky. Rodiče mají právo vědět, zda škola rozvíjí úsudek dítěte, nebo od něj očekává přijetí předem určeného postoje. [1] [5] [9]

Nejen rodiče, ale i politikové nejen v USA i ve Velké Británii často protestují proti čtení pohádek či zpívání písniček nezletilým dětem, neboť tyto výstupy před nezletilými povazují za předčasnou sexualizaci dětí a za indoktrinaci dětí transgenderismem. V mainstreamových médiích či levicově, WOKE poplatném tisku či na webových stránkách podobného zaměření bývají označování za ultrapravičáky, homofoby, transfoby či za osoby s extrémistickými názory. V naprosté většině tomu tak není a potvrzují to i lékaři.