Doc. Zvěřina: Člověk je buď muž nebo žena

Dítě vstupuje do témat těla, dospívání, intimity a sexuálního bezpečí v období, kdy se formuje jeho úsudek, stud, vztah k vlastnímu tělu a důvěra k dospělým

Škola proto potřebuje odborně připravený obsah, který dítěti vysvětlí ochranu před zneužíváním, hranice souhlasu, rizika infekcí, antikoncepci a možnost vyhledat pomoc. Práce docena Jaroslava Zvěřiny demonstrují, že sexuální výchova získává ochranný význam tehdy, když stojí na datech, klinické zkušenosti a věkovém rozlišení. [2] [5]

Klinický článek docenta Zvěřiny v časopise Praktický lékař, spoluautorská populační šetření a odborné sborníky poskytují podklady k medicínským a preventivním závěrům, zatímco novinové texty zachycují především autorovu interpretaci i medicínský postoj. [1] [2] [9]

Výzkum sexuálního chování dává prevenci datový základ

Nejvýznamnější empirickou část práce jednoho z našich nejvýznamnějších sexuologů tvoří opakovaná šetření sexuálního chování obyvatel České republiky, která připravoval s profesorem Petrem Weissem. Výzkumná řada sledovala stejné nebo srovnatelné otázky v několika vlnách od roku 1993 a umožnila porovnávat věk prvních zkušeností, antikoncepci, partnerské chování, zkušenosti se zneužíváním a zdroje poučení. Knižní syntéza Sexuální chování v ČR a pozdější učebnice Moderní postupy v sexuologii zasadily tato témata do širší klinické a zejména pochopitelné preventivní souvislosti. [2] [3] [14]

Pátá vlna šetření z let 2013 a 2014 pracovala s reprezentativním souborem 2017 obyvatel starších patnácti let. Autoři zachovali dlouhodobě používaný způsob výběru respondentů a základní okruhy otázek, což umožnilo sledovat vývoj v čase. Takový design poskytuje hodnotnější podklad než jednotlivé zkušenosti z poradny, protože ukazuje rozložení jevů v celé populaci a současně odhaluje pomalé generační změny. [2]

Výsledky zaznamenaly věk prvního pohlavního styku přibližně kolem osmnáctého roku a současně mírný pokles tohoto věku v delším časovém srovnání. U mladších generací rostlo použití kondomu nebo hormonální antikoncepce při prvním styku a hormonální antikoncepce ve stabilních vztazích. Pro sexuální výchovu z toho plyne důraz na praktickou znalost ochrany, plánování rodičovství a schopnost rozhodovat se dříve, než dospívající vstoupí do konkrétní situace. [2]

Výzkum přinesl také závažná data o násilí. Sexuální zneužití dospělou osobou uvedla tři procenta mužů a pět procent žen; zkušenost se znásilněním uvedlo deset procent žen a u téměř tří čtvrtin těchto případů byl pachatelem manžel nebo stálý partner. Tato zjištění podporují prevenci zaměřenou na tělesné hranice, rozpoznání nátlaku, právní vědomí, bezpečné svěření a dostupnou odbornou pomoc. [2]

Vrstevníci zůstávali nejčastějším zdrojem informací o sexualitě a autoři je označili za zdroj s nízkou spolehlivostí. Podíl poučení získaného v rodině a ve škole však v čase rostl. Tento vývoj ukazuje odpovědnost rodičů a pedagogů. Důvěryhodný dospělý má dítěti nabídnout přesné informace dříve, než prostor zaplní vrstevnické mýty, pornografie, sociální sítě nebo manipulativní kontakt. [2]

Knižní a učebnicová tvorba docenta Jaroslava Zvěřiny propojuje populační údaje s klinickou praxí. Sexuální chování v ČR shrnuje dlouhodobé trendy v oblasti prvního pohlavního styku, partnerství, antikoncepce, orientace, sexuálních dysfunkcí a zneužívání. Moderní postupy v sexuologii představují oborovou publikaci určenou lékařům a odborníkům v klinické či ambulantní praxi. Pro školní prostředí mají tyto knihy význam jako odborné zázemí, z něhož lze odvozovat témata ochrany zdraví a doporučení k odeslání dítěte nebo rodiny ke specialistovi. [3] [14]

Článek Hormonální terapie u transsexuálních osob z roku 1999 předestírá klinický způsob uvažování autora. Souhrn se věnuje zkušenostem s terapií u osob M–F a F–M, vedlejším účinkům estrogenů, gestagenů a androgenů a hlavním kontraindikacím. Online záznam zpřístupňuje souhrn, zatímco plný text zůstává v tištěném ročníku Praktického lékaře. Publikace potvrzuje, že hormonální léčba patří do medicínského rámce s indikacemi, riziky, sledováním a zejména a především s odbornou odpovědností. [1]

Spoluautorský článek Existuje bisexualita? z roku 2010 rozlišuje sexuální chování, fantazie, sny, citovou preferenci a deklarovanou identitu. Autoři formulovali spornou tezi o bisexualitě velmi úzce a jejich závěr vyžaduje porovnání s novější odbornou literaturou. Pro metodiku má článek trvalejší význam v připomínce, že jednorázové chování, sebeoznačení a dlouhodobá erotická preference představují rozdílné údaje. Odpovědná diagnostika proto pracuje s více zdroji informací a s vývojem člověka v čase. [9]

Sexuální výchova má chránit před násilím a zdravotními riziky

Kongresový příspěvek „Děti“ a sex z roku 2011 se soustředil na rozdíl mezi dítětem před pubertou a dospívajícím. Docent Zvěřina upozorňoval, že společné právní označení všech osob do osmnácti let překrývá výrazné biologické a psychosexuální rozdíly. Ochrana před zneužíváním platí pro celé dětství, zatímco obsah prevence, jazyk a právní poučení potřebují odpovídat věku, pubertálnímu vývoji a schopnosti porozumění. [4]

Příspěvek Sexuální emoce jako zdroj motivační iracionality z roku 2012 vysvětluje, že sexuální rozhodování ovlivňují silné emoce, vzrušení, zamilovanost a omezená schopnost odhadnout následky. Závěrečná věta autora shrnuje jeho přístup:

„Sexuální výchova založená na faktech má smysl a nesmí se vzdávat.“  [4], [5]

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.

Výuka proto potřebuje připravit dospívajícího na situaci, v níž samotná znalost ustupuje tlaku emocí, partnera, skupiny nebo alkoholu. [5]

V článku o zahájení sexuálního života docent Zvěřina zdůraznil, že tělesné dospívání představuje pouze jednu část připravenosti

Použil přesnou formulaci: „Vyžaduje rovněž určitou emoční, psychologickou a sociální zralost.“ Jeho publicistický závěr odpovídá širšímu preventivnímu principu, podle něhož právní hranice, reprodukční zdraví, schopnost odmítnout tlak a porozumění následkům tvoří společný rámec odpovědného rozhodování. [6]

Text o sexuální agresi spojuje prevenci s právním vědomím, rozpoznáním násilí, lékařským vyšetřením, postkoitální antikoncepcí, vyšetřením na pohlavně přenosné infekce a odbornou podporou oběti. Zvěřina zde výslovně zařazuje sexuální výchovu mezi prostředky, které mohou snižovat riziko sexuální agrese. Pro školu z toho plyne povinnost učit děti, že souhlas má hranice, násilí může přicházet i od známého člověka a pomoc zahrnuje zdravotní, psychologickou i právní složku. [7]

Digitální prostředí rozšiřuje preventivní úkol o sexting, manipulaci, pornografii a kontakt dospělých s nezletilými

Pozdější texty docenta Zvěřiny spojovaly dřívější sexuální zkušenosti s impulzivitou, internetovým tlakem a slabší schopností odhadnout riziko. Přesné hodnocení příčinných vztahů vyžaduje moderní výzkum, praktická ochrana však potřebuje jasná pravidla pro fotografie, chaty, cizí kontakty, uchování důkazů a rychlé vyhledání pomoci. [6] [7]

"Člověk je buď muž, nebo žena. Na tom trvám!"  [15]

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.

Uvedená slova, která vyřkl před deseti lety nabávají stále více na významu v době, kdy se genderová ideologie snaží zasáhnout do nejzákladnějších faktů o podstatě lidského bytí. Sexuolog evropského formátu se pak dále vyhraňuje, když o tom, že prý je na pořadu dne upustit od medicínské definice pohlaví říká, že se jedná o "stupidní výstřelek postmoderní společnosti, která se rozhodla relativizovat už úplně všechno." [15]

Současný přehled WHO popisuje kvalitní sexuální edukaci jako postupnou, vědecky přesnou, věkově přiměřenou a kulturně relevantní

Dostupné systematické přehledy podle WHO spojují dobře provedené programy s vyššími znalostmi, častějším používáním ochrany, omezením rizikového chování a v některých prostředích s pozdějším zahájením sexuálního života. Doporučení MŠMT současně určuje školní vedení, metodiky prevence, poradce a učitele jako osoby odpovědné za ucelenou koncepci školy. [10] [11]

Škola odpovídá za bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu dětí před násilím a rizikovými jevy. Tato odpovědnost se vztahuje také na externí lektory, pracovní listy, videa, diskuse a programy o sexualitě. Odborný standard vyžaduje dohledatelné vzdělání lektora, věkové určení, přesný seznam témat, použité materiály, postup při rozrušení dítěte a návaznost na zdravotní nebo psychologickou péči. Kvalitu preventivního programu potvrzují konkrétní podklady, kvalifikace osob a předem stanovené postupy. [11] [13]

Klinické poznatky potřebují současný odborný kontext

Článek Transsexuálové, vězni ve vlastním těle popisoval transsexualitu jako závažný a nezaviněný nesoulad a současně požadoval pomalý diagnostický postup. Jeho varování znělo: „U nich se navíc mohou těžce vymstít ukvapená rozhodnutí a rychlá řešení.“ Tento publicistický text vyjadřuje klinickou zkušenost a právní názor; medicínské závěry je vhodné opírat především o odborný článek o hormonální terapii, aktuální doporučení a individuální vyšetření. [8] [1]

Terminologie a klasifikace se od doby starších docentových publikací proměnily. WHO v ICD‑11 nahradila kategorie „transsexualismus“ a „porucha pohlavní identity dětí“ kategoriemi genderového nesouladu a přesunula je do kapitoly stavů souvisejících se sexuálním zdravím. WHO současně uvádí, že diagnóza vyžaduje výrazný a přetrvávající nesoulad, zatímco genderově variabilní chování a preference samy představují odlišnou oblast. Při citování starších textů je tedy vhodné vysvětlit dobový autorův slovník a pracovat i (!) se současnou klasifikací. [12] "Gender" byl tedy zaveden do lékařské terminologie...

Recenzované články, populační data a odborné sborníky vytvářejí u docenta Zvěřiny nejpřesvědčivější základ

Majestátní odborný přínos docenta Zvěřiny spočívá v propojení klinické sexuologie s epidemiologickými údaji, prevencí zdravotních následků a zejména ochranou před násilím. [1] [2] [4] [5] [8]

Rodiče mají při školním programu právo žádat název, osnovu, věkové určení, kvalifikaci lektora, použité obrazové materiály, právní a zdravotní zdroje i jméno osoby, která program schválila. Důležitá je také odpověď na otázku, jak škola odděluje ochrannou prevenci od osobních výpovědí dětí, "hodnotového" nátlaku a obsahu přesahujícího jejich zralost. Písemné informace umožní rodičům posoudit, zda program odpovídá aktuálním vědeckým poznatkům, právnímu řádu a potřebám konkrétní věkové skupiny. [10] [11] [13]

Odborné dědictví docenta Zvěřiny nás nabádá především k tomu, abychom si uvědomili, že sexuální výchova má chránit zdraví, důstojnost, tělesné hranice a schopnost dítěte vyhledat pomoc

Odpovědnost rodičů znamená ptát se předem, ověřovat zdroje a trvat na věkové přiměřenosti. Odpovědnost školy znamená vybírat kvalifikované odborníky, zveřejnit obsah a zajistit návaznou pomoc. [2] [5] [7] [11]

Přesnost, transparentnost a ochrana dítěte dávají sexuální edukaci její veřejnou legitimitu. [2] [5] [7] [11]

Docenta Jaroslava Zvěřinu si připomeňme v rozhovoru s místopředsedou spolku Tradiční rodina z.s. Zdeňkem Chytrou k tématu násilí páchaného na ženách. (https://www.youtube.com/watch?v=z56iKFLcwnw )

ZDROJE:

1. Jaroslav Zvěřina: Hormonální terapie u transsexuálních osob, Praktický lékař, 1999
2. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina: Sexuální chování obyvatel ČR 2013/2014
3. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina: Sexuální chování v ČR – situace a trendy
4. Jaroslav Zvěřina: „Děti“ a sex, 19. celostátní kongres k sexuální výchově, 2011
5. Jaroslav Zvěřina: Sexuální emoce jako zdroj motivační iracionality, 2012
6. Jaroslav Zvěřina: Kdy je správný čas začít se sexem? Dříve než v patnácti určitě ne
7. Jaroslav Zvěřina: Sexuální agresi často spustí alkohol
8. Jaroslav Zvěřina: Transsexuálové, vězni ve vlastním těle
9. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina, Laura Janáčková: Existuje bisexualita?, Praktický lékař, 2010
10. World Health Organization: Comprehensive sexuality education, 2026
11. MŠMT: Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách
12. World Health Organization: Gender incongruence and transgender health in the ICD
13. Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, aktuální znění
14. Luděk Fiala, Jaroslav Zvěřina (eds.): Moderní postupy v sexuologii, 2019
15. Pavlína Wolfová: Sexuolog Zvěřina: Člověk je buď muž, nebo žena. Na tom trvám, Týden.cz, 3. července 2016