Výzkum univerzity v Groningenu dokazuje, že touha být opačným pohlavím se s věkem snižuje

V posledním desetiletí došlo v západních zemích k velkému nárůstu počtu doporučení na genderové kliniky a přesné důvody tohoto nárůstu nejsou známy.

Bylo rovněž zjištěno, že genderová dysforie je spojena s homosexuální orientací v dospělosti ( Ristori, J., & Steensma, TD (2016). Genderová dysforie v dětství. International Review of Psychiatry, 28 (1), 13–20. ).

Studie ( Rawee, P., Rosmalen, J.G.M., Kalverdijk, L. et al. Development of Gender Non-Contentedness During Adolescence and Early Adulthood. Arch Sex Behav (2024).) proběhla na vzorku více než 2700 mladých lidí, kteří byli byla každé dva až tři roky dotazováni, do jaké míry si přejí stát se opačným pohlavím. Zkoumala se tím míra genderové dysforie.

Výsledky studie překvapivé příliš nebyly, neboť se zjistilo, že genderová dysforie u naprosté většiny dospívajících zcela vymizí.

Ve věku 11 let se genderově dysforických dalo označit 11 procent, neboť vyjádřili nespokojenost se svým pohlavím. Toto procento se pak snižuje pokaždé, když byl člověk dotazován; tedy ve věku 13, 16, 19, 22 a 25 let. Ve věku 25 let pak jen 4 procenta uvedla, že si přejí být opačného pohlaví.

Málokteré dítě a mládež opět pochybovalo při každém měření. Pouze 0,1 procenta uvedlo, že chce být opačné pohlaví při každém dotazování.

Touha být opačným pohlavím je často spojena s psychologickými problémy, psychickou nepohodou a nižším sebevědomím.

Podle vědců je proto důležité, aby rodiče nebo psychologové, když děti nebo mladí lidé říkají, že chtějí být opačného pohlaví, zkontrolovali, zda ve hře nejsou i jiné faktory, například psychické indispozice, onemocnění či výkyvy, které jsou v pubertě časté rovněž. Studie totiž zjistila, že děti a adolescenti, u kterých se hovořilo o genderových dysforických pocitech, měli negativnější sebepojetí a nízké sebehodnocení.

„K pubertě a vývoji patří otázky a pochybnosti o svém pohlaví. Je důležité, abychom to normalizovali.“

říká výzkumnice UMCG Sarah Burke.

Z výzkumu také vyplývá, že dětí a mladých lidí, kteří pochybují při každém měření, je málo. Pouze jeden z tisíce (0,1 procenta) pokaždé uvedl, že chce být opačného pohlaví. 

Nespokojenost s pohlavím, i když je poměrně častá během rané adolescence, obecně klesá s věkem a zdá se, že je spojena s horším sebepojetím a duševním zdravím v průběhu vývoje.

Výsledky studie podle vědců ukazují, že otázky a pochybnosti o pohlavní identitě jsou běžnou součástí puberty a vývoje člověka. Z výše uvedeného tedy zcela logicky vyplývá, že invazivní chirurgické zákroky na dětech, které neprošly pubertou a s diagnostikovanou genderovou dysforií by měly být nejlépe tím posledním z celé kaskády lékařských intervencí a měly by být prováděny nejlépe až na prahu dospělosti a po pečlivém uvážení.

#zachraňmeděti #trans #gender #dysforie #puberta #děti