Manipulace s výsledky studií o lítosti po tranzici

V rámci ideologické podpory ze strany státního aparátu i ze strany některých progresivních lékařů a jejich lékařských doporučení je velmi často uváděno, že lítost a míra detranzice jsou ze strany osob, které prošly změnu pohlaví, minimální. Tyto informace však nejsou zcela pravdivé. Přesná míra lítosti a míra detranzice totiž jsou neznámé veličiny, jak uvádí SEGM, The Society for Evidence-Based Gender Medicine - Společnost pro genderovou medicínu založenou na důkazech.

Studie z roku 2023 totiž dokazuje, že detranzice a lítost se vyznačují různými prezentacemi. V některých případech je lítost dokonce označována jako "sebezničující".

Téměř dvě třetiny lidí, kteří prošli procesem tranzice, v nedávném průzkumu vzorku životního pohodlí uvedly, že by nepodstoupili lékařský zákrok, kdyby věděli to, co vědí nyní. Právě pro ně představovaly lékařské zákroky v rámci "péče potvrzující pohlaví" iatrogenní poškození, tedy poškození těla způsobené lékařem.

Studie, které tvrdí, že byla zjištěna nízká lítost, obvykle trpí následujícími omezeními, která způsobují, že závěry o "velmi nízké lítosti" jsou vystaveny kritickému riziku zkreslení:

• Nedostatečná následná kontrola

​Uvádí se, že medián doby pro chirurgickou lítost je až 8 let. O něco kratší průměrná doba (3-6 let) do detranzice byla hlášena u skupin, které podstoupily kombinaci intervencí (včetně blokátorů puberty, hormonů a/nebo operací). To je důležité zdůraznit především proto, že tranzice, tedy přechod k opačnému pohlaví má být celoživotním procesem. Kvalita života a spokojenost stoupá 1 rok po přechodu ve srovnání s výchozím stavem, což může znamenat jakési "období líbánek", ale poté začíná klesat po 3 letech a ještě strměji klesá 5 let po přechodu k opačnému pohlaví. Je proto alarmující, že studie vychvalující přínosy přechodu mladých lidí se často zaměřují na výsledky trvající pouhé 3 měsíce a zřídka trvají déle než 5 let.

• Vysoká míra ztrátovosti při následném sledování

Často citovaná studie, která tvrdí, že míra lítosti je nízká, opomíjí všechny ty osoby, kteří přestaly docházet na genderovou kliniku, kterých je pozoruhodně vysokých 36 %. Není tedy známo, kolik z těchto jedinců pokračovalo v hormonální léčbě jinde a nebo kolik z nich se rozhodlo přestat užívat hormony "potvrzující pohlaví" úplně. Často se má za to, že méně než 5% ztráta "vzorku" při sledování nekriticky nezkresluje výsledky, zvláště když je účinek léčby mezi účastníky velký. Na druhou stranu 15%-20% míra předčasného ukončení léčby vede ke zhoršení kvality studie a může představovat vážnou hrozbu pro platnost nálezů, zejména pokud je účinek léčby mírný. Třebaže existuje několik studií, které tvrdí, že míra lítosti je nízká, tyto studie běžně ztrácejí 20%-60 % z původní skupiny

• Nepřesnost měření detranzice a lítosti

The Society for Evidence-Based Gender Medicine v analýze dále uvádí, že pokud lékařské záznamy neuvádějí, že pacient litoval léčby, vědci předpokládají, že pacient byl šťastný. Předpoklad, že "žádné zprávy jsou dobré zprávy" je pro výzkum detranzice a lítosti nevhodný. Navíc, lítost a přijetí mohou existovat vedle sebe, kdy se například lidé, kteří své tranzice litují, ale kvůli nevratným tělesným změnám se nerozhodnou k detrazici, se rozhodnou ze svého nového života vytěžit co nejvíce.

• Spoléhání se na zkreslené vzorky nebo vzorky se špatnou zobecnitelností

Narativ o "nízké lítosti" vychází ze starších studií, které nicméně nelze zobecnit na populaci mladých lidí s genderovou dysforií, kteří mají mnohočetné komorbidity duševního zdraví a procházejí tranzicí pouze v rámci modelu péče "informovaného souhlasu", který nevyžaduje žádná psychologická hodnocení. Vzorek ve studii, která dospěla k závěru, že většina lidí, kteří se zbavili tranzice své tranzice nelituje, paradoxně vpustil do výzkumného vzorku pouze ty osoby, které se stále identifikovali jako transgender, což nebylo v publikované studii zveřejněno. Skutečnost, že lidé, kteří se přeorientovali na své biologické pohlaví, byli ze studie vyloučeni, je zřejmá až poté, co si přečteme několikasetstránkovou zprávu popisující metodologii průzkumu, z níž studie vycházela.

Často citovaná studie trpí závažnými nedostatky

Cohn například ilustruje, jak několik často citovaných studií o detranzici a lítosti trpí jedním nebo více z výše uvedených omezení a také podrobně popisuje, jak každá studie měřící míru chirurgické lítosti v nedávném systematickém přehledu a metaanalýze míry chirurgické lítosti trpí nedostatečnou dobou sledování a/nebo vysokou mírou předčasného ukončení. Existují však i další dříve vyjádřené kritiky a obavy týkající se této studie, přesto je i nadále často citována jako prokazující nízkou míru lítosti nad přechodovou operací.

Cohn dochází k závěru, že je důležité, aby ti, kteří uvažují o lékařském zákroku, věděli, že pravděpodobnost lítosti, detranzice a přerušení léčby není známa a že lítost a detranzice mohou být traumatizující

Cohn vyjadřuje naléhavost těchto obav tím, že zdůrazňuje rychle rostoucí počet mladých lidí, kteří usilují o změnu pohlaví: jen v USA začalo v letech 2017 až 2021 s blokátory puberty nebo hormony více než 17 000 dětí ve věku 6–17 let a v letech 2019 až 2021 došlo k nejméně 56 operacím genitálií a 776 oboustranným mastektomiím. V roce 2021 bylo v USA diagnostikováno genderově dysforických přibližně 42 000 dětí a dospívajících, což je téměř trojnásobek počtu oproti roku 2017. Počty dospělých, a zejména mladších dospělých, kteří uvádějí genderově rozmanitou identitu, se v průběhu času, nejen v USA, zvýšily. Obecně značně rostou rovněž počty dospělých a mladých dospělých, kteří se identifikují jako transgender, gender-fluid nebo nebinární.

Změna pohlaví je však celoživotní proces. Případy lékařské detranzice podle jedné studie dosahují až 30% během pouhých(!) 4 let od zahájení léčby jsou alarmujícím varovným signálem vysokého počtu provedení chirurgických operací v rámci "péče potvrzující pohlaví", které byly nevhodné a provedeny být neměly. Navíc, poskytnutí lékařského ošetření předčasně nebo ukvapeně v souvislosti rostoucím počtem mladých lidí, u kterých se mohlo jednat o špatně pochopený psychosociální problém, by mohl znamenat významná rizika, jako je například zvýšení počtu osob, kteří si přejí projít detranzicí.

Zajímavá v této souvislosti je rovněž studie z roku 2022, která doslova uvádí, že "Míra lítosti může být podhodnocená vzhledem k vysoké míře (36 %) ztrát při sledování", a že u osob, které se rozhodly pro návrat k biologickému pohlaví, cit.: "Nejčastějším důvodem pro detranzici bylo zjištění, že jejich genderová dysforie souvisí s jinými problémy (70 %). Podobně tak studie hovoří o online průřezovém průzkumu, a to, že " Účastníci této studie měli vysokou míru komorbidit duševního zdraví, včetně depresivní poruchy (70 %), úzkosti (63 %), posttraumatické stresové poruchy (33 %), poruchy pozornosti (24 %), poruchy autistického spektra (20 %), poruchy příjmu potravy (19 %) a poruchy osobnosti (17 %)". Pozoruhodný je ovšem závěr, kde se uvádí, že "S nárůstem počtu osob, které se dostavují k péči potvrzující pohlaví (..) existuje důvod se domnívat, že počet osob s detranzicí se může zvýšit." [ Michael S Irwig, Detransition Among Transgender and Gender-Diverse People—An Increasing and Increasingly Complex Phenomenon, The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism, Volume 107, Issue 10, October 2022, Pages e4261–e4262, https://doi.org/10.1210/clinem/dgac356 ] 

Závěr:

Míra lítosti po úplné tranzici je zcela neznámá a studie, které tvrdí, že míra lítosti je nízká trpí výraznými nedostatky.

Vzhledem k tomu, že změna pohlaví je procesem celoživotním a chirurgické zákroky s sebou přinášejí mnoho nevratných fyziologických změn, k operacím v rámci "péče potvrzující pohlaví" by se mělo přistupovat velmi opatrně a po zralé úvaze, důkladném vyšetření a zejména za předpokladu, že si klient zcela uvědomuje následky, které tyto operace s sebou doživotně přinášejí.

Datum poslední aktualizace: 22.06.2024

#zachraňmeděti #gender #děti #transgender #operace #tranzice #detranzice #USA